Letošní schodek státního rozpočtu má dosáhnout více než 280 miliard korun. Meziročně jde jen o nepatrné vylepšení bilance příjmů a výdajů státu. Jistě, částečně je to kvůli dodatečným výdajům na povodně, ale i bez nich se zdá, že stamiliardové schodky ve státní kase jsou novým standardem. Existuje ještě vůbec cesta k přebytkovému hospodaření?

Státní rozpočet bude letos opět hospodařit se schodkem, který se přiblíží hranici 300 miliard korun. I bez započtení dodatečných výdajů na povodně ale původní plán rozpočtu na letošní rok zněl -252 miliard korun. Ano, můžeme říci, že v porovnání s absolutním rekordem z roku 2021, kdy rozpočet „vyhloubil“ díru takřka 420 miliard korun, jde o významné zlepšení.

Problém spočívá ale v tom, že zatímco před třemi lety česká ekonomika čelila vážným problémům způsobeným covidovou pandemií, dnes nic takového nezažíváme. A nebudeme zažívat ani v roce příštím, na který je státní rozpočet navržen s deficitem 241 miliard korun.

Dokonce i když se na hospodaření s veřejnými penězi podíváme optikou celých veřejných rozpočtů (tedy krom státního i státních fondů a rozpočtů měst, krajů či zdravotních pojišťoven), a navíc v poměru k hrubému domácímu produktu (jen takový pohled je poctivý a má vypovídací schopnost), nemůžeme si nevšimnou kvalitativního zhoršení.

Ještě v roce 2019 veřejné rozpočty dosáhly přebytku 0,27 procenta HDP. O rok později bilanci již činila -5,6 a v roce 2021 -5 procent HDP. Loni se schodek snížil na -3,8 procenta HDP, letos by měl schodek klesnout pod tři procenta HDP.

Jenže ačkoli se hospodaření veřejného sektoru zlepšuje, zlepšování je velmi pomalé, a navíc se dramaticky nezlepšuje takzvaný strukturální schodek. Jde o tu část bilance hospodaření veřejných rozpočtů, která není závislá na hospodářském cyklu. Jinými slovy, ať se české ekonomice daří, či nikoli, veřejným rozpočtům stále budou letos i příští rok chybět nejméně dvě procenta HDP, což v dnešních cenách znamená něco přes 160 miliard korun.

A zde je zakopán pes fiskální nerovnováhy České republiky. Do systému veřejných rozpočtů byl zakomponován prvek, kvůli kterému nejsme schopni dosáhnout vyrovnaných, natož přebytkových veřejných financí. Hlavní příčinu lze spatřovat ve výrazném poklesu zdanění příjmů fyzických osob, pro které se vžilo označení „zrušení superhrubé mzdy“. K němu došlo počínaje rokem 2021, a na tento krok připadá podstatná část celého strukturálního problému. Vždyť ani pro příští rok se nepočítá s tím, že by strukturální schodek veřejných financí měl klesnout pod dvě procenta HDP.

A navíc se dá očekávat, že výsledek nakonec bude spíše horší než lepší. V souvislosti s přípravou státního rozpočtu na rok 2025 Národní rozpočtová rada vyslovila vážné pochybnosti o realističnosti některých položek na straně příjmů i výdajů v celkovém objemu blížícímu se 45 miliardám korun. V poměru k HDP jde asi o 0,4 procenta, kdy značná část této sumy ovlivní právě strukturální bilanci směrem k horšímu.

Vyhlídky na zlepšení však nelze spatřovat ani v dlouhodobějším horizontu. Demografická situace bude postupně negativně dopadat na bilanci českého penzijního systému, který bude tlačit na prohlubování celkové nerovnováhy veřejných financí. A to i přes řadu pozitivních změn, které současná vláda prosadila, nebo čekají na své schválení také v horní komoře českého parlamentu. Česko tak je, zdá se, odsouzeno k neustálému schodkovému hospodaření a neustálému nárůstu veřejného dluhu.

Zdroj: Český statistický úřad

Roman Vykouřil, analytik Wonderinterest Trading s.r.o.